na Blog.cz

1.Motiv, základní situace i rozřešení musí být věrohodné.

2. Způsoby vraždy i metody použité při jejich odhalování musí být z technického hlediska nezávadné. Žádné fantastické jedy nebo nadměrné dávky léků, žádné tlumiče na revolverech (fungují pouze na pistolích). Detektivka musí brát v úvahu kulturní a civilizační úroveň čtenářů: to, co bylo přijatelné u Sherlocka Holmese, není přijatelné u Dorothy Sayersové nebo Cartera Dicksona.

3. Postavy, prostředí a atmosféra musí být realistické, musí se týkat skutečných lidí ve skutečném světě.

4. Kromě prvku záhady musí detektivka obsahovat věrohodný příběh... k dobrým detektivkám se čtenář vrací, k některým i vícekrát. Jistě by k tomu nedocházelo, kdyby jediným motivem čtenářského zájmu byla záhada. Detektivky, které přežijí roky, mají charakteristické rysy dobré prózy.

5. Detektivka musí mít natolik jednoduchou strukturu, aby rozřešení bylo pochopitelné a logické. Ideální rozřešení je takoví, při němž je všechno objasněno pomocí krátké bleskové akce. Musí být samo o sobě zajímavé, čtenář na ně musí dychtivě čekat. Nesmí to být nový příběh s novými nebo cizími postavami, které byly vtaženy do děje jen proto, aby ospravedlnily nedostačující zápletku.

6. Záhada musí oklamat i poměrně inteligentního čtenáře. Přitom je důležité, aby na konci děje zbývalo pořád ještě trochu mlhy, kterou rozptýlí teprve autor.

7. Řešení, jednou už čtenáři sdělené, musí vypadat jako jediné možné. Přinejmenším polovina vydávaných detektivek tuto zásadu hrubě porušuje.

8. Detektivka nesmí v sobě slučovat několik literárních žánrů. Jestli jde o záhadu, která luští na chladné rozumové bázi, nesmí současně líčit neslýchané dobrodružství či milostný románek. Jestliže příběh pojednává o složitých psychologických tlacích, které dohánějí lidi k vraždě, nemůže současně obsahovat střízlivou analýzu školeného vyšetřovatele. Detektiv nemůže být hrdinou a současně nahánět strach; vrah nemůže být trýzněnou obětí okolností a současně zarputilým zlosynem.

9. Zločinec v detektivce musí být tak či onak potrestán, ale trestající rukou nemusí být nezbytně soud. Na rozdíl od obecného názoru nemá tento požadavek nic společného s morálkou. Souvisí těsně s logikou žánru. Jinak by se příběh podobal disharmonickému akordu v hudební skladbě a dráždil by čtenáře.

10. Detektivka musí být ke čtenáři přiměřené poctivá. Nestačí jen uvést fakta, je třeba uvést je přesně tak, aby z nich čtenář mohl vycházet. Žádné klíče k záhadě nebo stopy nesmějí být před čtenářem utajovány, i když ten samozřejmě očekává, že bude voděn za nos, ale nikoli v konkrétních detailech. počítá s tím, že některou stopu si vyložil nesprávně, ovšem nikoli snad proto, že nezvládl chemii, geologii, biologii, patologii, metalurgii a půltucet dalších vědních odvětví. Očekává, že mu vypadne z paměti nějaký detail, který se později ukáže důležitý, ale nehodlá si pamaovat tisíc bezvýznamných malicherných podrobností. Respektování zásady fair play v detektivce je otázkou čistě profesionální a uměleckou a nemá nejmenší morální závaznost. Důležité je, aby čtenář byl sveden z cesty pouze v rámci této zásady a nedostal ránu pod pás. Úplná otevřenost by naopak mohla zbořit celou konstrukci příběhu.

11. Dokonalou detektivku nelze napsat. Vždycky je třeba něco obětovat.

12. Tvrdí se, že "mrtvola už nikoho nezajímá". To je nesmysl, kdo toto tvrdí, zbavuje se cenného prvku.

13. Seriály nebývají obvykle dobrými detektivními romány. Závěry jednotlivých částí jsou nasměrovány k tomu, aby čtenář nevěděl, co ho čeká v další kapitole. Když se pak ale kapitoly seřadí za sebe, vyjde najevo, že napětí na koncích kapitol má velmi chabé základy.

14. Milostná zápletka detektivku vždycky oslabuje, protže uvádí jiný druh napětí, který je v rozporu s detektivovou snahou rozluštit případ. Jedinou skutečně účinnou milostnou zápletkou je ta, která vytváří pro detektiva osobní nebezpečí - ale o níž současně čtenář ví, že je pouhou přechodnou epizodou. Opravdu dobrý detektiv se nikdy neožení.